Kdo by myslel, že do svazku manželského, tak myslí špatně. V tomto svazku setrvávám už nějaká ta léta a toto téma si nechám na jiný den. Dneska jsem se konečně odhodlala začít psát blog. Bude to asi tím, že mi toto léto došlo, jak ten čas letí, a že mám před sebou už jen jeden volný rok se svými dětmi. Tento školní rok vedu Vašíka do 2.třídy a Kačenku prvně do školky. Bude jí pět let a konečně se dočkala. Snad týden se ptala, kdy že UŽ to bude a za spolupráce brášky a tatínka odškrtávala v kalendáři dny. Jediný blázen v rodině jsem já, protože obrečím všechno a samozřejmě i tento slavnostní den. Co Vám budu říkat, už při těchto řádcích tu sedím v slzách. Musím proto se sebou něco udělat, nebo něco začít dělat pro děti? Ano, budu psát tento blog, ať si zpětně můžou přečíst, co všechno dobré i zlé, co nám život do cesty zavál, jsme prožili.
Tak se jdu na ten velký den vyspat a doufám, že ta mísa, co jsem dneska rozbila na nespočítaně kousků, nám přinese štěstí.
hromádka Vašíka a Kačenky na zítřejší den
PS: Dětem přeji na zítřek hodně štěstí a rodičům pevné nervy po celý školní rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat